Z historie Sosnové (1. díl): Příběh o zvonu ze stříbrných dvacetníků
Kaplička v Sosnové prošla v polovině 19. století plamenným křtem. Nový zvon pak sousedé odlili i ze svých stříbrných dvacetníků.
Sosnová
Už nějakou dobu se ve volném čase věnuji historii naší obce a procházím staré archiválie, kroniky i pozemkové knihy. Podařilo se mi vypátrat řadu zajímavých a dnes už pozapomenutých příběhů, o které bych se s vámi rád formou tohoto malého historického okénka postupně podělil.
Věděli jste například, že kaplička v Sosnové prošla v polovině 19. století doslova plamenným křtem?
Historie tohoto místa se začala psát v roce 1760, kdy místní dobrodinci nechali v tehdejším Künastu vystavět novou Růžencovou kapli a pořídili pro ni malý zvon. O necelé století později, 18. března 1856, však vesnici zasáhl ničivý požár. Ohnivému peklu padla za oběť celá čtvrtina vsi – vyhořela samotná kaple i desítka okolních stavení (č. p. 1, 8, 10–15, 17 a 18), jak detailně dokládají záznamy v dobové pozemkové knize. Žár byl tehdy tak obrovský, že se zvon ve věžičce hořící kaple zcela roztavil.
Místní lidé se ale neštěstím nenechali zlomit. Manželé Anton a Theresia Herrmannovi ze sousedního č. p. 19 se rozhodli pořídit nový zvon na vlastní náklady. A jak zaznamenal regionální badatel dr. Franz Hantschel ve své vlastivědě z roku 1911 – aby měl nový zvon ještě čistší a jasnější hlas, přisypali do roztaveného kovu celou hromadu svých vlastních starých stříbrných dvacetníků (Silberzwanziger).
Kdykoliv se pak zvon nad Sosnovou rozezněl, připomínal všem to podstatné: sousedskou obětavost, ochotu nezištně pomoci a skutečnou soudržnost lidí v naší obci.
Zdroj
dobová pozemková kniha obce; Franz Hantschel, vlastivěda z roku 1911


