Historie a význam města Česká Lípa
Dokument vykresluje Českou Lípu (v textu B. Leipa) jako historicky významné centrum německého osídlení v severních Čechách. (str. 7) Původ města sahá k malé rybářské osadě, která se postupem času proměnila v kvetoucí a bohaté sídlo, plné měšťanské píle a řemeslného umu. Tato prosperita však byla křehká a město muselo čelit mnoha zkouškám, které formovaly jeho charakter.
Jednou z nejtemnějších kapitol byla zkáza města během husitských válek. Dne 19. června 1426 bylo město po urputném boji dobyto a zcela zničeno husitskými vojsky. (str. 7) Obnova trvala několik desetiletí a vyžadovala nesmírné úsilí. Za klíčovou postavu této renesance je považován Jindřich Berka z Dubé, který je v kronice označen za "druhého zakladatele města". Kolem roku 1460 se mu podařilo pevně uchopit správu a nastavit podmínky pro další, příznivý rozvoj. (str. 7)
Dalším milníkem v hospodářském životě města bylo vydání nového živnostenského řádu 24. července 1560. Tento dokument, vydaný tehdejší vrchností, Zikmundem Berkou a Kateřinou z Vartenberka, komplexně reguloval poměry dvanácti městských cechů. (str. 8) Tato reforma přinesla městu stabilitu, podpořila řemesla a obchod a její pozitivní dopady se brzy projevily i v oživení společenského života. Právě v této atmosféře obnovy a prosperity se zrodila snaha měšťanů dát pevný řád i své oblíbené zábavě – střelbě na ptáka. (str. 8)
Ničivé požáry města
Historie České Lípy je tragicky poznamenána dvěma katastrofálními požáry, které téměř vymazaly město z mapy. Vzhledem k tomu, že většina zástavby byla dřevěná, oheň se šířil s děsivou rychlostí.
První velký požár (1787)
V noci z 5. na 6. října 1787, kolem třetí hodiny ranní, vypukl požár v jirchářské dílně v Zámecké ulici. Silný východní vítr plameny rychle rozdmýchal v nezvladatelné ohnivé moře. (str. 17) Dobový záznam z městského archivu popisuje hrůzu události:
„Oheň strašlivě řádil, hučel a praskal, že si to žádný člověk, který to neviděl a neslyšel, nedokáže představit. Plameny létaly ve vzduchu velmi daleko a s takovým hukotem, jako by pršelo z nebe.“ (str. 17)
Během několika hodin bylo zničeno 384 měšťanských domů, radnice, škola, kostely a další klíčové budovy. Katastrofa si vyžádala 52 lidských životů. (str. 17) Požár měl drtivý dopad i na společenský život; veškeré zábavy ustaly a trvalo několik let, než se město začalo pomalu vzpamatovávat. Střelecký spolek svou činnost zcela přerušil. (str. 18)
Druhý velký požár (1820)
Sotva se město vzpamatovalo z první pohromy, přišla druhá. V noci z 12. na 13. května 1820 vypukl oheň v Poštovní ulici v domech, které byly po prvním požáru jen provizorně obnoveny ze dřeva. (str. 21) Město opět lehlo popelem. Tentokrát si oheň vyžádal čtyři lidské životy, ale materiální škody byly obrovské. Pro střelecký spolek to byla další rána – při požáru shořely jeho cenné dokumenty, včetně prastarých privilegií a pamětní knihy. (str. 21)
Obnova po druhém požáru však byla překvapivě rychlá a organizovaná. Díky "železné přísnosti" úřadů a dostatečným financím bylo město již v roce 1821 z velké části znovu postaveno, tentokrát z kamene. (str. 21) To umožnilo i rychlou obnovu společenského života. Střelecký spolek obnovil svou činnost hned v roce 1821 a jeho popularita rychle rostla. (str. 21)
Zajímavé příběhy a epizody
Král střelců ve 14 letech: Příběh "Prince Marcipána" (1619)
V roce 1619, těsně před vypuknutím třicetileté války, se vítězem prestižní střelecké soutěže stal teprve čtrnáctiletý Christoph Strubach, syn místního perníkáře. (str. 13) Tento neobvyklý úspěch mladého chlapce zanechal v paměti města hluboký dojem. Stal se symbolem posledních chvil míru a radosti před dlouhým obdobím utrpení. Jeho příběh byl natolik silný, že jej o staletí později zvěčnil místní básník Wenzel Ernst ve své povídce s názvem „Prinz Marzipan“ (Princ Marcipán), čímž se mladý král střelců stal nesmrtelnou postavou místních legend. (str. 13)
Císařské návštěvy u střelců
Prestiž spolku dokládají návštěvy nejvyšších představitelů monarchie, které kronika podrobně popisuje.
Návštěva císaře Ferdinanda Dobrotivého (1852): Bývalý císař, který trávil léto v Zákupech, přijal pozvání a navštívil střeleckou slavnost. Pro jeho příjezd byla připravena speciální cesta lemovaná stromky. (str. 29) Hned svým prvním výstřelem z kuše prokázal své střelecké umění a srazil jednu z hlav dřevěného ptáka, což vyvolalo nadšení davu. Živě se zajímal o mechanismus kuše a nechal si ukázat její napínání. Jako kuriozita je v kronice zmíněno, že se do pamětní knihy omylem podepsal s chybným datem – místo 30. srpna uvedl 30. červenec. (str. 29)
Rozhovor s císařem Františkem Josefem I. (1876): Během své návštěvy města u příležitosti setkání s ruským carem se císař zastavil u nastoupených spolků. Když přišel k lučištníkům, zajímal se o jejich historii. Předseda Johann Lindner hrdě odpověděl, že spolek existuje již od roku 1581. (str. 31) Nezapomněl přitom dodat: „Vaše Veličenstvo, náš zesnulý císař Ferdinand, s námi také střílel!“ Na to se František Josef I. usmál a s uznáním poznamenal: „No, to je hezké!“. Tento krátký, ale srdečný rozhovor byl pro spolek velkou poctou. (str. 31)
Ruský vojenský tábor u střelnice (1813)
Během napoleonských válek se Česká Lípa stala svědkem průchodu mnoha armád. V roce 1813 zde tábořila ruská vojska, což byla pro místní obyvatele mimořádná podívaná. (str. 20) Tábor si rozbili přímo u střeleckého stožáru. Největší údiv vzbuzovaly exotické jednotky Kalmyků, Baškirů a Tatarů, kteří byli vyzbrojeni tradičními zbraněmi – kopími, luky a šípy. Kronikář popisuje tábor jako fascinující výjev: kopí zapíchaná obráceně do země připomínala z dálky chmelnici a všude pobíhali malí, hubení koně. (str. 20)
Trest pro nešikovné střelce
Střelecký řád z roku 1581 nebyl jen o pravidlech soutěže, ale obsahoval i ustanovení pro ty, kterým se nedařilo. Střelci, kteří během soutěže opakovaně minuli cíl a nezasáhli ani kousek dřevěného ptáka (tzv. "spänen"), byli po skončení hlavní střelby potrestáni. Nejednalo se o krutý trest, ale o symbolické a zábavné pokárání – bití plochým nástrojem zvaným „Pritschen“. (str. 11) Tento zvyk dodával slavnosti humorný prvek a motivoval střelce k co nejlepším výkonům.
Střelecký spolek a jeho tradice
Spolek lučištníků (Bogenschützen-Gesellschaft) byl nejen nejstarším spolkem ve městě, ale i srdcem jeho společenského života. (str. 32) Jeho historie je dokladem hrdosti, vytrvalosti a lásky k tradicím. Tradice střelby na dřevěného ptáka ("Vogelschießen") sahá pravděpodobně až do 15. století a byla považována za "rytířskou hru" určenou pro "blaho vlasti, cvičení těla a potěšení ducha". (str. 7)
Klíčovým momentem bylo oficiální potvrzení prvního střeleckého řádu městskou radou dne 4. května 1581. Tento dokument nejenže stanovil pravidla soutěže, ale také definoval společenské postavení spolku. (str. 8) Střelecký stožár ("Vogelstange") byl tak významným symbolem města, že byl zakreslován do všech raných vyobrazení České Lípy. (str. 7)
Spolek také disponoval významným hospodářským privilegiem – právem vařit pivo. Původně, podle řádu z roku 1581, směl král střelců uvařit jednu várku piva ročně. (str. 12) Později, v roce 1672, bylo toto právo rozšířeno a svěřeno přímo spolku. Ten mohl v českolipském pivovaru uvařit 18 sudů piva ročně, z nichž 4 sudy připadly králi střelců a zbytek sloužil k financování spolkové činnosti. (str. 16)
Okolní města a střelecké tradice
Dokument ukazuje, že střelecké tradice byly živé v celém regionu a města mezi sebou udržovala čilé kontakty.
- Benešov nad Ploučnicí (Bensen): Je zde doložen nejstarší doklad o střelectví v severních Čechách z roku 1479. Místní spolek byl velmi aktivní a pořádal střelby dvakrát ročně – o Letnicích a na svátek Narození Panny Marie. (str. 5)
- Krupka (Graupen): Toto hornické město si v roce 1490 najalo profesionálního mistra střelce z Freibergu, který měl za úkol dodávat kuše a bydlel v komůrce přímo na radnici. (str. 5)
- Šluknov (Schluckenau): Na slavnosti v roce 1558 zde vyhrál střeleckou soutěž lazebník ze sousední Žitavy. Tradice zde však byla na dlouho přerušena během třicetileté války, kdy byl střelecký stožár zcela zničen. (str. 6 a 13)
- Rumburk (Rumburg): Na slavnosti v roce 1576 se jako hlavní cena vyhrával vůl, což svědčí o prestiži a bohatosti těchto akcí. (str. 6)
- Česká Kamenice (B.-Kamnik): Spolek zde existoval již před rokem 1568, ale potýkal se s vnitřními problémy, protože neměl písemně potvrzený řád od vrchnosti. (str. 6)