Dne 6. října 1787 postihla Českou Lípu jedna z největších katastrof v jejích dějinách. Mohutný požár, který vypukl uprostřed noci, proměnil během několika hodin prosperující obchodní město v doutnající trosky. Tato událost nejenže připravila stovky rodin o střechu nad hlavou a vyžádala si desítky lidských životů, ale nenávratně změnila i urbanistickou tvář města, když s sebou vzala starobylé hradby, věže a významné gotické i renesanční památky. Následující text shrnuje klíčové okamžiky této tragédie podle dobových záznamů městského tajemníka W. Heimricha.
Vypuknutí a průběh katastrofy
Tragédie započala v sobotu 6. října 1787 kolem třetí hodiny ranní, v době, kdy město pohroužené do spánku nic netušilo. Ohniskem se stala dílna běločináře Wenzela Rehnelta v rohovém domě v Zámecké ulici (dnešní dům Deimling). Ačkoliv městská hlídka již dříve ucítila podezřelý zápach, nechala se majitelem domu odbýt a neohlásila nebezpečí včas. [zdroj: str. 12]
Situaci fatálně zhoršil silný východní vítr. Plameny se nešířily po zemi, ale doslova "létaly vzduchem" a přeskakovaly na další budovy s takovým hukotem, který pamětníci přirovnávali k "dešti z nebe". Během několika hodin se oheň vymkl jakékoli kontrole. [zdroj: str. 13]
Rozsah zkázy a ztráty na životech
Bilance požáru byla zdrcující. Oheň strávil 384 měšťanských domů, 24 stodol, radnici, městský pivovar i masné krámy. Zničeny byly všechny čtyři městské brány i s věžemi. Plameny neušetřily ani sakrální stavby – těžce poškozen byl děkanský kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Mikuláše i augustiniánský klášter. Ušetřen zůstal pouze "Zámeček" a kostel Panny Marie. [zdroj: str. 14]
Nejbolestivější však byla ztráta lidských životů. Požár si vyžádal celkem 52 obětí. Mnoho obyvatel zahynulo tragicky ve snaze zachránit svůj majetek – udusili se ve sklepeních, kam se ukryli nebo kam snášeli cennosti, zejména v úzké Ševcovské ulici. [zdroj: str. 14-15]
Následky a proměna města
Bezprostředně po katastrofě se zvedla vlna solidarity. Císař Josef II. nařídil všeobecnou sbírku a osobně schválil finanční pomoc. Významně přispěla i šlechta, například hrabě Kounic, a okolní města. [zdroj: str. 20]
Pro některé obyvatele však v Lípě již nebylo místo. Císař nabídl zničeným řemeslníkům možnost přesídlení do pevnostního města Terezína. Této nabídky využilo 35 rodin, především soukeníků, kteří zde založili novou existenci. [zdroj: str. 23]
Změna tváře města
- Zánik hradeb: Městské hradby a brány (Křížová, Dlouhá, Vídňská, Ženská), které kdysi město chránily, se při požáru ukázaly jako smrtící past znemožňující rychlý útěk. Po požáru začaly být postupně odstraňovány, čímž se město otevřelo do okolí. [zdroj: str. 19]
- Zánik památek: Některé budovy zmizely navždy. Kostel sv. Mikuláše nebyl nikdy obnoven a jeho parcely byly rozprodány na stavbu domů. Hlavní kostel sv. Petra a Pavla zůstal v ruinách až do dalšího velkého požáru v roce 1820. [zdroj: str. 25]
- Židovské město: Dokument zmiňuje i podobu tehdejšího židovského osídlení, které bylo natěsnáno do několika domů označených římskými číslicemi, kde žilo velké množství rodin pohromadě. [zdroj: str. 38]