Ceskalipa.cz - Regionální portál okresu Česká Lípa

F. Hantschel napočítal ve výhledu z vrcholu více než 360 vesnic, měst, vrchů a hradů. Později vyhořela a za 2. světové války byla rozhledna uzavřena, sloužila jako hláska protiletecké obrany. Obnova rozhledny po roce 1945 byla neúspěšná – byla několikrát vydrancována a nakonec ponechána svému osudu, až se propadlo schodiště.
Nového významu nabyla rozhledna v roce 1996. Byla úspěšně opravena a stala se strategickým telekomunikačním bodem – rozhlasovým vysílačem místního rádia Crystal. Veřejnosti je přístupna pouze několikrát do roka v rámci dne otevřených dveří, např. při otevírání turistické sezóny.
Na vrchu se vyskytuje lilie zlatohlavá v počtu asi 100 kusů, prstnatec májový a okrotice bílá. Mnoho vzácných rostlin druhů, které se zde dříve vyskytovaly, již bohužel vyhynulo.

Založen okrašlovacím spolkem České Lípy dne 3. dubna 1875 na zasypaném cihlářském rybníčku, pozůstatku po těžbě hlíny. K zásypu byly použity trosky kostela sv. Petra a Pavla.
Základem projektu, který vytvořil zahradník ze zámku Jezeří v Krušných horách – Johann Klimesch, bylo vysazení vhodných stromů, keřů a rostlin a tvorba sítě cestiček. Dalším bodem bylo založení dvou rybníčků s ostrůvkem, vodotryskem a labutěmi.
Císařské sloupy byly založeny roku 1879 vlastivědným spolkem Excursionsclub k příležitosti stříbrné svatby Františka Josefa I.a císařovny Alžběty. Skalka je tvořena kameny z 52 míst severočeského kraje, převážně od dobrovolných dárců (např. kámen z oplocení bývalého pihelského pivovaru, znělec z Bezdězu či Pustého zámku). V dřívější době byl u kamenů seznam dárců a míst původu. Při obnově parku se plánuje seznam opět vystavit. Revitalizace je připravována pracovníky odboru životního prostředí na MÚ ČL ve spolupráci s muzeem. Kromě doplnění tabulky bude skalka očištěna od prorůstajících náletů.
Hudební pavilónek byl postaven roku 1882 původně jako vyhlídkový bod, když zarostl stromy, začal být používán pro příležitostné letní promenádní koncerty.
Mohauptova studna vznikla ve 20. letech 20. století vyzděním studnice a doplněním květinovou výzdobou a bustou France Mohaupta, hudebního skladatele píšícího o pocitech Němců v Čechách.
V blízkosti parku se nachází evangelický kostel, který byl postaven roku 1927 pro evangelíky augšpurského vyznání. Od roku 1945 slouží Československé církvi husitské.
V roce 1997 byla ing. Skalákem zpracována urbanistická studie parku a dalších projektů zahrnující dětská hřiště, obnovu rybníčku, doplnění dalších výtvarných prvků, vybudování vstupních bran, altánků, restaurace, protihlukovou stěnu a rekonstrukci některých historických staveb. Projekt nebyl dosud plně realizován – řeší se hlavně problém odpovídajícího zavodnění vodních ploch. Ve středu parku je navržen okruh naučné stezky, ale pokus z minulého roku o označení významných stromů informačními tabulkami byl zhacen vandaly.
Fauna a flóra parku je velice rozmanitá. Nachází se zde 83 druhů stromů a keřů (topol bílý – tvoří kostru parku okolo cest, hrušeň sněhobílá, dub uherský, habr převislý…), 46 druhů ptáků (bažant obecný, strakapoud velký, kalous ušatý…). Dále se zde vyskytují brouci (střevlíčci, potápník vroubený…), 8 druhů savců (ježek západní, králík divoký, kuna skalní, rejsek obecný…)

Autor: Martina Čavnická

Po Mnichovu v roce 1938 se celé území stalo součástí německého záboru. Nacistická armáda vybudovala v březnu 1945 letiště u Hradčan. Sovětská armáda obsadila toto území 10. května 1945.
Konec války a počátek míru byl v pohraničí ve znamení velkého pohybu obyvatel. Odcházeli říšští Němci a také sudetští Němci a domů se vraceli vyhnanci (nucení odejít po připojení Sudet) a přicházeli noví obyvatelé, kteří uposlechli výzvy čs. vlády k osídlení pohraničí.
Rozhodnutí umístit VVP do okolí Mimoně ovlivnila značná ekonomická zaostalost, nízká hustota osídlení a také členitost terénu, což umožňovalo nácvik rozmanitých bojových taktik.
30. října 1946 rozhodla vláda o zřízení vojenského výcvikového tábora ”Bezděz”. Oblast byla vyklizena. První obyvatelé, z téměř 500 českých zemědělských rodin, odešli v lednu 1947, největší vylidňování se konalo v jarních měsících téhož roku. Úplné, nebo téměř úplné vysídlení potkalo celkem 15 obcí: Černou Novinu, Holičky, Hvězdov, Jablonec, Horní Krupou, Křídu, Kuřívody, Náhlov, Okna, Olšinu, Palohlavy, Ploužnici, Proseč, Svébořice a Židlov. V letech 1950 – 1951 přišli na řadu ještě vesnice: Hradčany, Jezová a Vrchbělá.
Ministerstvo národní obrany postupně převzalo zemědělskou půdu: 9 500 ha lesů a ostatní nemovitosti. Správou lesních a polnohospodářských pozemků pověřilo Ředitelství vojenských lesů a statků Mimoň. Čs. armáda v prostoru postupně postavila moderní zařízení pro výcvik mnohých druhů vojsk: letiště, tankodromy, hluboké brody, tankové a dělostřelecké střelnice. Vojáci zde měli možnost procvičit nejrůznější útočné i obranné operace.
V roce 1968, po invazi armád Varšavské smlouvy, byla do prostoru Ralsko umístěna vojska sovětské armády. Výcvik čs. armády probíhal ale dál. Odchod sovětských vojsk se stal jedním z požadavků listopadové revoluce. Po řadě jednání byla v únoru 1990 podepsána mezivládní dohoda o odsunu sovětských vojsk a 30. května 1991 odjel z Mimoně poslední ruský transport.
Výcviková činnost byla soustředěna do zhruba 20% území. Rozsah lokálních devastací způsobených naší armádou většinou nepřekročil hranici ekologické únosnosti. Nejhorší bylo chemické znehodnocení, které tkvělo především v kontaminaci porostů, půdy a vod ropnými produkty. Mechanická znehodnocení spočívala v ničení povrchu a následné erozi a v zásazích do reliéfu výbuchy munice, stavbou komunikací a vodních děl.
Jiná situace nastala po příchodu sovětské armády. Její specifický přístup k přírodě se projevil hlavně v prostoru letiště Hradčany, kde se nacházely jedny z největších skladů pohonných hmot a mazadel na našem území. Celkově zde bylo na různých úložištích, které technicky neodpovídali platným normám, skladováno více než 37 000 m3 leteckého petroleje, nafty a benzinu. Dále zde byly skladovány oleje, raketové palivo, nemrznoucí směsi a různé chlorové látky. Následky více než 20-ti letého pobytu Rusů jsou: silná kontaminace zemin a podzemních vod (např. 487 358 m3 zeminy je znečištěno ropnými uhlovodíky, 100 m3 polychlorovanými bifenyly, 82 250 m2 podzemní vody ropou a těžkými kovy jako Be, Mn, Cu, Cr nebo Pb). Ve vrtu vodárny Boreček bylo zjištěno silné znečištění podzemní vody tetrachloretylenem a trichlortylenem. Přitom se na tomto území nachází chráněná oblast přirozené akumulace vod Severočeské křídy a pásmo hygienické ochrany vodního zdroje Červený vrch.
Dlouhodobě velkým protipřírodním zásahem bylo vybudování a využívání rozsáhlých střelnic, kterých je v prostoru 6. V dopadových částech střelnic a v okolí muničních skladů se nachází ještě dnes pestrá paleta munice téměř všech druhů, které byly v posledních 40-ti letech k dispozici, zejména však té ruské. Obtíže mají i lesníci, jelikož kmeny okolních stromů jsou plné železa a roztrhané munice. Negativním zásahem byl i obrovský požár nedlouho před odchodem sovětské armády (vyhořelo na 200 ha lesa) a častý výskyt černých skládek, které zde zanechali Rusové při rychlém odchodu. Není v7jimkou, že v takovéto skládce nalezneme vedle odpadků i nějakou tu nevybuchlou munici.
VVP Ralsko byl až do r. 1990 prakticky zcela nepřístupný veřejnosti nejen z důvodů utajení, ale i kvůli bezpečnosti samotných návštěvníků. Potřebnou pyrotechnickou očistu území a asanaci postižených ploch provádí asanační pyrotechnický odřad z Mimoně. Je to speciální úzce zaměřený vojenský útvar, jehož hlavním úkolem je odstranění nebezpečné munice z povrchu terénu. Na volných plochách do hloubky 50 cm, v lesním terénu do hloubky 30 cm. Pyrotechnickou činnost zde vykonává celkem 60 lidí na ploše 8 600 ha. Jejich práce je velice namáhavá a najdou se i úseky, které nebude nejspíš možno v dohledné době úplně vyčistit, jelikož jsou natolik zamořeny, že by to bylo životu nebezpečné. Rovněž dlouhodobě probíhá dekontaminace vod a půd a je zajišťována stabilizace kontaminovaných podzemních vod.
Vojenský prostor se pomalu vzpamatovává ze škodlivého působení vojsk, jak dokládá vyhlášení “Chráněné oblasti dokeské a pohoří Kummer” a zbudování nových atraktivních cyklostezek. Více o přírodě na území VVP si můžete přečíst v článku VVP Ralsko v oddílu příroda.

Autor: Martina Čavnická

Voda, kterou Ploučnice na své pouti nasbírá, putuje do Labe a z něj potom do Severního moře.
Ploučnice: předchůdkyně Ploučnice původně netekla dnešním korytem (tj. podél tektonické poruchy v pískovcových skalách, nejprve u Hradčan, poté dále k severu, přes Českou Lípu k Šachovu a Děčínu), ale před čelem ledovce v okolí Dubnice, nejprve k Mimoni a přes Břehyni a Doksy do jestřebské slatiny, Novozámeckého rybníka a Robečského potoka. S úbytkem vody přišla změna toku, vznikl vodní předěl mezi dnešními Hradčanskými rybníky a Břehyní a řeka se otočila k západu, směrem na Lípu.
Dočasný pramen má na svahu Ještědu u Hořeních Pasek. Ten je však většinu roku suchý, proto je za vlastní pramen považována tůň u Jenišovského rybníka.V údolí Strážské kotliny začíná řeka meandrovat, v okolí Mimoně je uměle narovnána do kanálu a za Mimoní opět tvoří četné meandry, které jsou navrženy na chráněné území.
Významné přítoky Ploučnice:
Svitávka – sbírá vodu z jižních svahů Lužických hor
Hamerský potok – s údolní nádrží Naděje s 8-mi metrovou hrází a plochou 1,2 ha.
Robečský potok- odvodňuje Novozámecký rybník
Mlýnský rybník – přivádí do Novozámeckého rybníku vodu z potoků, které napájí Máchovo jezero.
Dále: Šporka, Kamenice, Bobří potok (se zajímavými vodopády)
Průrva Ploučnice – asi 150 m dlouhá skalní soutěska na úpatí Ralska uměle proražená do pískovce. Měla snad sloužit jako pohon k novinskému železnému hamru. První zmínky o ní můžeme nalézt již kolem roku 1680 u Balvína.
Niva Ploučnice v České Lípě: významná z hlediska ochrany přírody – biokoridory a biocentra, která by si jistě zasluhovala vyšší stupeň ochrany.
Vodní nádrže:
Holanské rybníky ze 14. a 15. století (Dolanský, Mlýnský, Holanský a Nohavice). Milčanský rybník je významné rekreační středisko s množstvím kempů a příležitostí ke koupání. Novozámecký rybník – založen v polovině 14. století u Zahrádek, je významnou přírodní rezervací. Bylo zde zjištěno 220 druhů ptáků, z nichž 110 zde sídlí(např.ledňáček říční, sýkořice vousatá euroasijská, jeřáb popelavý, husa velká…). Máchovo jezero – původně Velký rybník dokeský, založený v r. 1366 na popud Karla IV. Na rybníku se nacházejí 2 ostrůvky: Kachní ostrov a Myší zámek se zbytky tvrze z 15. století, k níž se váže pověst o hamižném rytíři, který v době hladomoru nechtěl vydat své zásoby obilí chudým lidem, a proto mu ho sežraly myši. Oba ostrůvky jsou významnými hnízdišti vodních ptáků a nejsou proto přístupné.

Autor: Martina Čavnická

Novozámecký rybník se nachází 7 km od České Lípy v obci Zahrádky. Vznikl v 14. stol. za vlády Karla IV. na místě bažin a močálů. Od roku 1933 je státní přírodní rezervací, v roce 1956 zařazen do mezinárodního atlasu rezervací. Na západním břehu byl v pískovcové skále uměle vyražen výpustní kanál. Můžete zde nalézt starou technickou památku – výpustní zařízení ze 17. stol.. Bylo zde zjištěno 220 druhů ptáků, z nichž 110 zde sídlí (např. ledňáček říční, sýkočice vousatá euroasijská, jeřáb popelavý, husa velká…). Vodní plocha směrem k Jestřebí je zarostlá rákosem, který zabírá 200 ha, to je nejvíce ze všech českých rybníků. Mimo rákosu na rybníce rostou lekníny, stulíky, mokřadní květena, rosnatka okrouhlolistá….

Autor: Martina Čavnická

Modlivý důl je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova.
Původní název je Smolný důl. K tajemnému místu se váže řada pověstí. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce.
Úplně první obrázek, Panna Marie s Ježíšem, se zde objevil roku 1704 kdy ho sem pověsil dělník Melzer ze svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. U obrázku se začali zastavovat pocestní, protože se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách. V roce 1772 tu byly vyslyšeny prosby paní von Czerwelli ze Svojkova a ta dala z vděčnosti zřídit dřevěnou kapličku a nechala do ní přenést Melzerův obraz.
Koncem 18. století byla dřevěná kaplička nahrazena skalní, kterou nechala vytesat hraběnka Alžběta Kinská svojkovským zedníkem Josefem Sacherem. Konečnou úpravu průčelí s gotickým portálem provedl v roce 1836 sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. V letech 1832 a 1850 zde byla konána procesí z České Lípy, k odvrácení epidemií cholery. Teprve koncem 19. století byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské a roku 1903 upravena na lourdskou jeskyni. Modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při projížďkách ze zámku v Zákupech.
Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, dodnes zůstala zachována jen skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. Pokud vás znaví dlouhá cesta můžete se občerstvit v hospodě U Sedmi trpaslíků.

Autor: Martina Čavnická

Z bývalého hradu Frýdlant se dodnes zachovaly jen nepatrné zbytky v podobě prohlubní v zemi a zářezů ve skále, které se lidově nazývají Pustý zámek. Hrad byl v těchto místech založen na počátku poslední čtvrtiny 13. století. Společně jej drželi Hynek a Albert z Frýdlantu, synové Častolova ze Žitavy. Hynek se častěji psal podle rodového sídla z Dubé. Na počátku 14. století byl důležitou postavou v českých dějinách a od r. 1306 byl dokonce purkrabím Pražského hradu. Ve Zbraslavské kronice je nazýván „mužem mocným, ale řečí a skutků lstných“.
Hrad býval opevněn dvěma příkopy s padacím mostem. Kromě kamenné hradby, která byla během staletí rozebrána na stavby v okolních vesnicích, ale byla jinak většina staveb dřevěných, a tak se po nich nic nezachovalo. Směrem do údolí Pekla vedla úzká ulička ve skále, která bývala uzavřená zvláštními vraty. Tento průchod sloužil jako nejkratší a nejbezpečnější cesta pro vodu k Robečskému potoku.
Bratr Hynka z Dubé, Albert z Frýdlantu se objevuje v listinách v l. 1288 – 1325. Kromě Frýdlantu vlastnil i ves Liběšice na Úštěcku, které se později staly sídlem rodové větve nazývané Škopkové z Dubé. Po Albertově smrti dědili majetek synové a další příslušníci rodu. Před rokem 1437 pak získal hrad Zikmund z Vartemberka, který si jej dal zapsat i do zemských desek.
Hrad zanikl patrně za husitských válek a nebo v r. 1444, kdy do severních Čech vpadlo vojsko lužického Šestiměstí a vyplenilo několik hradů. V r. 1575 už se o něm píše jako o pustém a opuštěném místě.

Autor: Martina Čavnická

Lesní divadlo bylo postaveno roku 1920 na návrh malíře Ringela, v létě 1921 bylo slavnostně otevřeno Hauptmannovou hrou Potopený zvon. Divadelní zákulisí bylo za skalním masivem. Jeviště mělo na své severní straně asi 3,5m vysokou válcovou věž, spojenou se skalním masivem kamennou zdí s gotickou bránou. Dále zde bylo možno nalézt ještě několik dřevěných staveb, orchestřiště a hlediště s dřevěnými lavicemi s kapacitou přibližně 1600 diváků.
Divadlo sloužilo nejen ke kulturním vystoupením místních ochotnických a pěveckých spolků, ale účinkovaly v něm také různé amatérské i profesionální soubory ze vzdálenějších míst. Představení v přírodě se udržela i po 2. světové válce. 5. až 7. července 1946 se tu konala slavnost sbratření s Lužickými Srby, kteří zahráli hru na námět z lužickosrbských dějin ”Knjez a robocán”. V létě roku 1958 zde proběhla akce nazvaná ”Mikovcovo léto 1958”, kvůli níž bylo divadlo v letech 1957-1959 rozsáhle upravováno. V té době bylo opraveno pódium, vyměněny lavice v hledišti a postaveny vstupní brány s pokladnami a nové sociální zařízení.
Po roce 1960 ale lidé ztratili o přírodní představení zájem a divadlo chátralo. Roku 2000 byla zbořena i kamenná věž a zeď s bránou. Naštěstí již několik let je Lesní divadlo opraveno a slouží svému účelu. Děti jistě nadchne několik skalních chodeb a průlezů, ve kterých mohou uskutečňovat své hry. Rodiče si odpočinou od ruchu velkoměsta, posadí se na sedačky a relaxují.
Pro ty, kteří ještě nebudou tolik unaveni můžu nabídnout malý výlet po modré turistické značce od divadla nahoru, trochu jako směrem zpátky do Sloupu. Po této lesní cestě dojdete na chatu Na Stráži na vysokém skalním ostrohu ( 354 m). Ostroh se původně jmenoval Široký kámen. Jeho nynější jméno je podle strážního stanoviště, které si tu v roce 1634 zřídili Švédové. V roce 1933 zde byla postavena výletní restaurace. V 80. letech 20. století chata sloužila jako rekreační středisko, ale v letech 1998 a 1999 dvakrát vyhořela, takže dnes z ní zůstaly už jen opuštěné trosky. Přesto toto místo stojí zato, je odtud krásný výhled.

Autor: Martina Čavnická

Historii hradu Sloup můžeme rozdělit do tří základních etap. První historická éra byla éra středověká. Hrad byl založen v polovině 14. století Ronovci. Měl sloužit jako strážní pevnost nad obchodní stezkou do Žitavy, která vedla přímo pod hradem. Dnes ji zde můžeme vidět ve formě silnice, vinoucí se pod hradem z Nového Boru do České Lípy.
Ronovcům však Sloup nesloužil příliš dlouho. Už v polovině 15. století jej získal loupeživý rytíř Mikeš Pancíř ze Smojna. Ten odtud vedl své nájezdy na Lužici a Žitavsko, což se mu nutně, po nějaké době, stalo osudným. V roce 1446 totiž z Lužice vytáhla královská vojska, Sloup oblehla a poprvé v jeho historii také dobyla a vypálila. To se poté stalo ještě jednou, a to za třicetileté války, tedy v roce 1639, kdy hrad pokořila švédská vojska.
Tím se historie hradu dostává do druhé historické etapy, do éry baroka. Na konci 17. století Sloup zakoupil Ferdinand Hroznata z Kokořova, a to s pevným záměrem zbudovat zde klášter. Všechny skalní místnosti, které se dají na Sloupu navštívit, pocházejí z doby kláštera. Ovšem klášter na hradě nikdy přímo dobudován nebyl, protože po devíti letech stavebních prací, v roce 1699, Ferdinand z Kokořova zemřel.
Poté převzal hrad severočeský rod Kinských, který pokračoval v naplňování duchovních idejí a nechal na hradě zřídit alespoň poustevnu. Poustevníci potom na hradě žili necelých sto let a za tu dobu se jich tu vystřídalo šest (Druhý – Václav – umístil na skalní stěnu sluneční hodiny, třetí – Samuel – je na soše zdobící parkán). Žili zde osamoceně, tedy po jednom, kromě asi patnáctileté výjimky, kdy zde žili najednou dva. Pro obživu si pěstovali obilí a na ochozech na jižní straně skály byla vinice. Poustevna byla zrušena v roce 1785 reformami císaře Josefa II., který nejenom poustevny, ale i četné kláštery považoval za neužitečné instituce.
Třetí éra hradu trvá až dodnes. Kinští si ze Sloupu udělali výletní místo a užívali ho ke svým soukromým účelům, na hrad zvali své známé a pořádali zde koncerty nebo večírky. V roce 1829 tehdejší majitel panství Josef Jan Maxmilián Kinský hrad otevřel široké veřejnosti. K tomuto účelu slouží až dodnes. Kinským patřil Sloup pouze do roku 1940, kdy jej pro jejich dluhy převzal jiný německý majitel. Tomu byl poté v roce 1945 zkonfiskován, neboť se na něj vztahovaly Benešovy dekrety. Od té doby patří českému státu a v polovině devadesátých let přechází do majetku obce. Od této doby jej má pronajatý dnešní kastelán Ivan Volman. V letních obdobích se v hradní kapli konají divadelní a hudební představení při svíčkách. Jistě stojí za návštěvu, stejně jako malebná hospůdka U Sedmi trpaslíků v podhradí.

Autor: Martina Čavnická

Od severozápadu jsou to: Neubeuerův, neboli Puchavec ( 341 m ), Meichlův ( 387 m), nejvyšší Lysá skála, neboli Spící panna ( 419 m), Straussův ( 376 m) a Pitrův vrch (intruzivní čedičová brekcie, 345 m), Dlouhý hřeben (na jižních svazích je opevnění ze sedmileté války, zřízené za Josefa II. Opevnění navazovalo na dělostřeleckou redutu s šancemi, jejichž zbytky se táhnou až do údolí Provodína.).
Kameny jsou dlouhé 3 km a kromě Lysé skály jsou všechny porostlé hájky. Spící panna (hora připomíná obličej spící dívky) byla vyhlášena jako státní přírodní rezervace, je to vyvřelé těleso sklovité čedičové horniny s nepravidelně sloupcovou odlučností a hojnými uzavřeninami olivínovců a granátických svorů. Puchavec byl na počátku 19. století vyhlášen nalezištěm výjimečně vyvinutých jehliček natrolitu a jiných zeolitů.
Po výletu na přírodní památku navštivte hospodu U Veverky.

Autor: Martina Čavnická