Ceskalipa.cz - Regionální portál okresu Česká Lípa

V roce 1866 – 1867 je otevřena první trať, která navazuje na dopravní uzel v Bakově nad Jizerou. Začíná se se stavbou mnoha veřejných budov, které jsou tvořeny převážně ve stylech historizujících a na přelomu století potom ve stylu secesním. Mezi nejznámější patří zejména průmyslová škola (druhá polovina 70. let), nemocnice (70. a 80. léta), plynárna, okresní soud, věznice, spořitelna (dnešní pošta) nebo městský park.
Zároveň narůstají národnostní spory ve městě. Oblast je výrazně poněmčena a ozývají se stále častější hlasy po českém sebeurčení. Národnostní konflikty vyvrcholily po první světové válce, kdy se část sudetských Němců postavila proti nově vzniklé Československé republice a pokusila se vytvořit provincii, která by byla právně spjata s Rakouskem – Deutsch-Böhmen. Naštěstí byly tyto snahy hned v zárodku zlikvidovány.
V polovině 30. let 20. století, v době nástupu fašismu k moci, patřila Česká Lípa k hlavním centrům Heinleinovského hnutí. V říjnu roku 1934 se na Ptačí louce konalo první setkání sudetských Němců, jehož součástí byl i Heinleinův projev. Akce se zúčastnilo na 35 tisíc lidí. O rok později se konaly parlamentní volby, v nichž s velkou převahou zvítězila právě Sudetoněmecká strana. Po Mnichově 1938 většina Čechů opouští své domovy, nastává období nacistického teroru. Město je, jako část Sudet, obsazeno německou armádou. 10. – 11. listopadu 1938 dochází k vypálení židovské synagogy. Končí období prosperity města a veškerý průmysl a výroba se orientuje na válečné potřeby třetí říše. 1. května 1945 je na rozkaz NDSAP vyhlášena tryzna za Adolfa Hitlera. 8. května 1945 je Česká Lípa dvakrát bombardována sovětskými letadly. 9. května 1945 kolem 11:30 přijíždějí do České Lípy první sovětské tanky 7. gardového mechanizovaného sboru, který byl součástí 28. armády generála Ljučinského. Po osvobození se do České Lípy vrátila většina obyvatel, kteří odešli v roce 1938. Započaly se práce na obnově města po válečném konfliktu.
Následujících 46 let přineslo prudký nárůst počtu obyvatel a zvětšení města v souvislosti s uranovou těžbou v nedalekém Hamru na Jezeře.V šedesátých letech překročil počet obyvatel 15 000, v roce 1976 již 20 000 a v roce 1992 přesáhl 40 000.

Autor: Martina Čavnická

Po Valdštejnově smrti v roce 1634 bylo panství ponecháno vdově po zavražděném Kateřině Isabele z Harrachu a přes její dceru Marii Alžbětu, provdanou za Rudolfa z Kounic, přešlo celé panství do majetku Kouniců, jimž Česká Lípa patřila až do zrušení nevolnictví roku 1848. Na rohu Zámecké a Berkovy ulice, na Kounickém domě, můžeme vidět znak této poslední českolipské vrchnosti.
Po třicetileté válce vzrůstají nároky cizí šlechty, zvětšují se sociální problémy, propukají první selské bouře a epidemie. Jedno z největších povstání proti vrchnosti se odehrálo roku 1680 na Zákupsku a Hornopoličsku. Vzpoura byla tvrdě potlačena a iniciátoři byli popraveni na českolipském náměstí. Tuto událost, stejně jako morovou epidemii téhož roku, nám symbolizuje Mariánský sloup vztyčený na českolipském náměstí.
17. a 18. století je poznamenáno vlivem baroka na kulturu a společnost. Vznikají nové stavby – zákupský raně barokní zámek, chrám v Jablonném v Podještědí italského stavitele Hildebranta, kostel sv. Vavřince v Jezvé, kostel Navštívení Panny Marie v Horní Polici, chrám v Zahrádkách, zámek ve Sloupu, nebo již zmiňovaný Mariánský sloup na dnešním náměstí TGM v České Lípě, instalovaný roku 1681. Četné jsou také přestavby v barokním stylu. Velmi bohatě je zastoupena lidová tvorba (boží muka, křížky, kapličky).
Začíná se rodit kapitalismus, vznikají manufaktury. První založil Johannes Fremmrich již v roce 1716. Roku 1761 vzniká manufaktura ve Sloupu na panství Kinských. Roku 1793 jsou položeny základy první českolipské kartounky – manufaktury na potiskování textilu. Nejznámějšími vlastníky kartounek byli zejména Richterové a Wedrichové. Nově opravenou empírovou hrobku Wedrichů můžeme vidět v blízkosti Mariánského kostela.
Lidé byli sužováni také častými požáry. Jejich následky byly velmi katastrofální, zejména proto, že se často pracovalo s otevřeným ohněm, který se mezi dřevěnou zástavbou rychle šířil. Tragický byl požár roku 1787, kdy shořelo 480 domů, uhořelo 57 lidí a lehl popelem kostel sv. Petra a Pavla na Škroupově náměstí v České Lípě. Ani rok 1820 nebyl výjimkou. Během necelých čtyř hodin oheň zničil 500 domů, 6 manufaktur a nemalou část historické zástavby města.
Následně dochází k bourání hradeb a přesahování města za hradby. Nové domy byly stavěny již zcela zděné, ve stylu empíru a biedermeieru, byl přijat plán nového moderního územního rozvoje (širší ulice, veřejné budovy). Začínají se rozvíjet nová průmyslová odvětví: potravinářství, keramická výroba, sklářství a výroba pianin. V roce 1849 byla Česká Lípa prohlášena krajským městem, ovšem již v roce 1854 byly kraje zrušeny.

Autor: Martina Čavnická

V době pohusitské se v této oblasti velmi rozšířilo loupežnictví. Hlavními centry tzv. lapků se staly hrady Sloup, Kvítkov nebo Jestřebí. Na významu velmi získal především Sloup (Sezemin). Sídlo Mikeše Pancíře ze Smojna, jednoho z nejobávanějších loupežníků. Ten vedl řadu výprav proti Lužickému šestiměstí, všeobecně označovaných jako Lužické války. Díky těmto konfliktům byl ohrožen obchod v celé oblasti.
Počátkem 16. století upadá moc Berků a začíná vzrůstat vliv Vartemberků. Ti se stávají vlastníky Ralska, Děvína, Zahrádek a České Lípy. Dochází k utužení nevolnictví a nastupuje renesance, období rozkvětu. Šlechta se snaží získat prostředky na nákladná sídla a začíná podnikat. Zakládají se první papírny (Zákupy, Mimoň, Česká Kamenice), sklárny (Chřibská), hamry. V 16. století zde působí již 16 cechů, nejvýznamnějšími jsou hrnčíři, ševci, soukeníci a cínaři. Hrad Lipý je přestavován na pohodlný zámek, nejprve pozdně gotický, posléze již renesanční. V jeho sousedství byl v roce 1583 postaven letohrádek zvaný Červený dům. Okolo náměstí vznikají renesanční domy s portály.

Autor: Martina Čavnická

Ke kolonizaci Českolipska došlo až mnohem později. Na konci 11. století začíná na březích Ploučnice vznikat rybářská osada. Řeka nebyla regulovaná, byla zde náplavová niva, což zapříčinilo velmi časté povodně. O jedné z největších se roku 1569 ve své kronice zmiňuje i Václav Hájek z Libočan. Osada se tak postupně začíná posouvat od řeky směrem na návrší.
Roku 1277 zakládá Chval z rodu Ronovců hrad Lipý, který se stává centrem oblasti. Ve 30 letech 13. století začíná okolo hradu vznikat poddanské město – Lipá, které je stejně jako samotný hrad v držení pánů z Lipé a v pozdější době Berků z Dubé (ve znaku mají dvě černé ostrve ve zlatém poli). V dalších letech potom v oblasti vznikají další a další poddanská městečka, např. Kravaře.
Lipá byla významná právě svojí polohou. Nacházela se na křižovatce několika obchodních cest (do Lužice, Žitavy a Saska). Město obchodem vzkvétalo a byla mu udělena četná městská privilegia.
První doklad o existenci města pochází již z roku 1337 , kdy hrad náležel jiné větvi Ronovců – Berkům z Dubé. Z roku 1388 pochází nejstarší doklad: Velká městská pečeť, která kromě symbolů hrazeného města nese i erb svých zakladatelů a držitelů Ronovců. Tento jejich znak vytesaný do kamene je možno vidět i na berkovském portálu umístěném dnes na vnější zdi klášterního ambitu.
Na počátku 14. století žila jedna z hlavních a důležitých osobností pro svou dobu, český pán Jindřich z Lipé. Nevíme přesně, jakým způsobem byl spojen s Lipou, protože o jeho existenci a působnosti na zdejším panství nemáme žádné zmínky.
14. století je obdobím všeobecné prosperity. Lipá je v této době hrazeným městem se čtyřmi městskými branami a dvanácti cechy. Dnes můžeme vidět pozůstatky městských hradeb na rozhraní Jiráskovy a Panské ulice.
Do této doby se datuje i vznik prvních českolipských kostelů jako je kostel Povýšení svatého kříže nebo kostel svaté Máří Magdalény, který byl založen cisterciáky už koncem 12. století. Kostel narození panny Marie, který byl postaven již koncem 14. století, byl přestavěn v pozdější době do barokní podoby.

Autor: Martina Čavnická